Na pohřbu mladé ženy čtyři silní muži sotva zvedli její rakev a pak ji kvůli podivné váze málem upustili: když manžel, zdrcený zármutkem, požadoval, aby byla okamžitě otevřena, to, co bylo uvnitř, zanechalo všechny přítomné v naprosté hrůze.
Na starém městském hřbitově se lidé shromažďovali od časného rána.
Obloha byla zahalena šedými mraky, vzduch byl vlhký a mezi řadami náhrobků se pomalu pohybovali příbuzní a přátelé mladé ženy jménem Emilia.
Bylo mu teprve dvacet devět let.
Před pár dny zemřel při autonehodě cestou domů. Lékaři bojovali o jeho život několik hodin, ale jeho zranění byla příliš vážná.
Emiliini rodiče stáli vedle zavřené rakve. Nedaleko byl manžel mladé ženy, Daniel.
Téměř s nikým nemluvila a stále zírala na rakev. Obřad trval asi hodinu.
Když bylo rozloučení u konce, kněz pronesl poslední slova modlitby a nastal čas spustit rakev do hrobu.

Přistoupili čtyři pracovníci pohřebního ústavu a chytili se klik.
Jeden z mužů krátce přikývl ostatním.
—Zvedli jsme to.
Zároveň se napínali a snažili se rakev zvednout.
V další vteřině se však na jejich tvářích objevilo překvapení.
Podařilo se jim ho zvednout jen o pár centimetrů.
Muži se na sebe podívali.
—Co se děje?
-Nevím.
Zkusili to znovu.
Tentokrát rakev sahala přibližně do výšky kolen.
Svaly na jeho pažích se napjaly tak silně, že byly patrné i skrz rukávy jeho obleku.
—Je to příliš těžké.
-To prostě nemůže být.
-Opatrně…
Během několika sekund ho museli položit zpět na zem.
Šeptání bylo slyšet všude kolem.
Lidé se na sebe překvapeně podívali.
Jeden z dělníků si setřel pot z čela.
— Kolik vážil zesnulý?
„Asi šedesát kilo,“ odpověděl jeden z příbuzných.
Muž se zamračil.
—Pak já ničemu nerozumím.
Daniel udělal pár kroků vpřed.
—Co tím myslíš, že nerozumí?
—Rakev je příliš těžká.
—Na co příliš těžký?
—Na ženu s takovou váhou.
Manžel zesnulé ženy začal být viditelně nervózní.
— Nemají snad žádnou sílu? Moje žena vážila jen šedesát kilo.
—O to nejde, pane.
—Takže, o co jde?
Dělník neodpověděl. Sám vypadal zmateně. O minutu později se muži rozhodli zkusit to znovu. Tentokrát se lépe připravili, zaujali stabilnější postoj a současně zvedli rakev.
S obrovským úsilím se jim ho podařilo udržet ve vzduchu.
Tváře všech čtyř byly rudé napětím.
Pomalu kráčeli k hrobce.
Zbývalo už jen pár metrů.
Ale najednou jeden z mužů zakopl. Rakev se prudce naklonila. Ostatní se ji snažili udržet, ale váha byla příliš velká.
Ozvala se hlasitá rána. Rakev těžce dopadla na zem.
Hřbitovem se prohnal výdech strachu. Jeden z dělníků těžce dýchal a zíral na rakev, jako by ji viděl poprvé.
—To je nemožné…
—Co je nemožné?
—Váží mnohem víc, než by mělo.
Po těchto slovech Daniel zcela zmlkl. Několik vteřin upřeně hleděl na rakev.
Pak se jeho výraz náhle změnil. Udělal krok vpřed.
—Okamžitě otevřete rakev.
Všichni zůstali bez hnutí.
-Že?
— Okamžitě to otevřete!
— Pane, to je zakázané…
— Otevři to hned!
Dělníci opatrně odstranili zámky. Víko se začalo pomalu zvedat. Nastalo absolutní ticho.
Když se víko úplně otevřelo, několik lidí okamžitě ustoupilo, protože uvnitř rakve bylo… Druhou část tohoto příběhu najdete v prvním komentáři.
Jeden z dělníků zbledl. Další si zakryl ústa rukou. Pod Emiliiným tělem byla skrytá přihrádka.
Bylo to vyrobeno s takovou precizností, že si toho zvenku bylo téměř nemožné všimnout.
Uvnitř ležel muž.
Tělo bylo pevně zabalené v černém plastu.
Okamžitě byl cítit silný chemický zápach.
Několik vteřin nikdo nedokázal říct ani slovo.
První, kdo promluvil, byl jeden z dělníků.
-Bože můj…
Její hlas se třásl.
—Je tam další tělo.
Davem se prohnal hrůzný šum. Lidé se začali od rakve vzdalovat.
Někteří plakali.
Jiní si vytáhli telefony.
Příbuzný zašeptal:
—Jak je to možné?
Dělníci byli stejně šokováni.
—Rakev jsme dostali už zavřenou.
—Všechno bylo zapečetěno.
—Dokumenty byly v pořádku.
—Nic jsme nevěděli.
Daniel pomalu klekl vedle rakve. Podíval se na svou ženu a pak na hrozný objev pod ní.
Jeho tvář byla bledá.
—Kdo by mohl něco takového udělat?
Nikdo neměl odpověď.
O několik minut později dorazila na hřbitov policie. Oblast byla okamžitě uzavřena. Pohřeb byl přerušen.
Vyšetřovatelé začali prověřovat dokumenty, vyslýchat zaměstnance pohřebního ústavu a sledovat trasu doručení rakve.
A o několik dní později se objevilo něco ještě šokujícího.

Neznámý muž se ukázal být bývalým účetním velké stavební firmy.
Před několika dny zmizela beze stopy.
Podle vyšetřování se chystal předat obžalobě dokumenty o obrovském finančním podvodu uvnitř firmy.
Poté ho už nikdo nikdy neviděl.
Vyšetřování rychle ukázalo, že rakev dodala falešná společnost registrovaná na základě padělaných dokumentů.
Vyšetřovatelé dospěli k závěru, že zločinci zneužili tragédie Emiliiny rodiny.
Zatímco rodina organizovala pohřeb a truchlila nad ztrátou, někdo využil jeho pohřbu k ukrytí těla muže, který by se mohl stát klíčovým svědkem v důležitém případu.
Zločinci si byli jistí, že nikdo nikdy před pohřbem nezkontroluje obsah zapečetěné rakve.
Věřili, že hrobka navždy všechno ukryje.